Motto: "Memy vysvětlujeme jako myšlenky, jež replikují sebe sama, zaplavují civilizační okruhy, a způsobují kulturní změny. Je-li naší genetickou funkcí "computare" /myslet/, vyplývá z dosavadního vývoje lidského myšlení, že jednotlivá údobí a stádia tohoto vývoje až do dneška byla jen přípravná, a to z důvodu naší podřízenosti našemu genetickému kmenu. Po této fázi podřízenosti by mělo přijít dospělé období lidského životního cyklu, kdy jedinec, s pomocí jím vytvořených technologií, by přemýšlel objektivně sám a nezávisle. Dosavadní tradice homo sapiens nás označovala jako zvířata, která myslí, a tato tradice sahá až k počátku dějin a civilizace, avšak nyní jde o revoluci na úsvitu informačního věku, v němž svou identitu budeme v interakci s ostatními potvrzovat jinak." (T. Leary)
Tomáš Ruller, umělec videa a multimediální performance, zároveň děkan brněnské výtvarné fakulty VUT, nedaleké od působiště biologa Mendela, objevitele zákonů dědičnosti, přichází s osobním příspěvkem ke kyberkultuře. Výstava je výběrem jeho tvorby za posledních deset let, včetně dosud nepublikovaných prací.
S použitím nových médií, např. velkoplošných video-projekcí, digitalizované fotografie, či manipulované televize a sítí, autor prezentuje virtuální svět jako reálný. Věda se tu spájí s uměním. Autor je založením performer, a tak pro autentičnost vytvářeného obrazu používá jako nástroje i svého těla a reálných předmětů, jejichž prostřednictvím umocňuje interakci s divákem. Jeho ambicí je však stát se komunikačním médiem, dokládajícím jak transcendenci své fyzické existence, tak i fenomenologickou pomíjivost prezentovaných reálií a situačních jevů.
To, že dnes pro svou performanci někdejší akční umělec používá co nejširšího spektra rozvinutých nových médií, není náhodou ani ve vztahu k někdejšímu umění akce. Totalitní režim vědomě zamezoval umělcům přístup ke komunikačním médiím, odsuzoval je k bezprostřednosti /také omezované/, a tudíž k použití jen dostupné jednoduché dokumentace. Dokumentace přitom vývoj performance fatálně ovlivnila, protože performance bez vazby k médiím jakoby neexistovaly. O to větší je dnes ambicióznost vůči médiím u Rullera a českých umělců, protože je těmto umělcům dokladem jejich svobody a kulturního vývoje vůbec. Mediální dis-play se dokonce stává cílem, jak dokládá název Rullerovy výstavy, a také rezidua významů, použitá jako názvy pro její jednotlivé prezentace, operují s rezidui předmětnosti a hmotné reality /Chobotnice se šlehačkou, Ryba/Víno, Ztrácené-nalézané/. Co považuji za mimořádně podstatné, je mravní étos, provázející performera od prvních body-akcí až k současným náročným vizuálním prezentacím. Nevidím příliš velký rozdíl mezi rokem 1988, kdy se Ruller u skládky na předměstí upaloval v louži, a mezi jeho současným úsilím o demonstraci memetiky budoucnosti. Může jít příkladem i svým studentům. Domnívám se, že zde zůstal zachován étos jedince, jenž je společnosti tolik potřebný, a jenž umožnil přechod od obrazových představ ke komplexnějším vizím. Přes formu /per-form/ dospíváme k zahnízdění poselství uvnitř /in-form/, jež může být dále předáno a společně sdíleno /trans-form/. Ovšemže s pomocí technologie, kterou sami tvoříme nebo volíme, a která se nutně stává pilířem tvorby. Moje memo-random, jako tříbení myšlenek chce být zároveň příspěvkem k zamyšlení nad memetikou kyber-kultury, s vírou v možnost objektivní nezávislosti tvůrčího jedince, a se vším respektem k autorovi.
VLASTA ČIHÁKOVÁ-NOSHIRO, 1999